Noc, jenž byla omylem

25. srpna 2014 v 10:34 | Ilys Eilen |  Fiat lux (Bloudění)
Salutatem omnes amicos animarum!
Jednoho pozdního večera mi přišla sms. Kamarádky, které jsem od maturity téměř neviděla, mě zvaly ven. Program zněl jídlo v kempu a ptom film doma u jedné z nich, přespání, ráno návrat domů. Tak jsem šla. ale vše dopadlo úplně jinak. A tak jsem já, která chodí spát před jedenáctou a z cizých lidí má strach, seděla osaměle na studené bedně, pozorujíc reflektory a více či méně opilé ososby, pohybujícíc se po "parketě" a prostorech "podniku". Nevnímajíc řev repráků ani umělý kouř, stažená do sebe, napjatá a únavou a zimou se třesoucí, jsem o půl třetí ráno psala tato slova. Výkřiky někoho, kdo se ocitl na místě, jemuž se jindy vyhýbá všemi silami. Zmatené myšlenky, zkalené koktejlem neznámého složení, snaha pochopit co a proč, jak se to stalo, že jsem zde. Touha po návratu domů a teplé posteli. Naprosté nepochopení chování mého okolí a snaha o porozumění smyslu toho všeho, co se tam děje, co Ti lidé dělají. Jsem divná, když mi to nic neříká, děsí a odpuzuje mě to a radši bych se zahrabala někam do nory než takto trávila své volné večery a noci? Tak jsem přemýšlela. Ale na nic nepřišla. Pouze do mobilu zaznamenala následující slova...
Ilys Eilen



Co jsem to udělala? Kde to jsem? A proč?
Kvůli lidem, které máme rádi, děláme často divné a nepochopitelné věci.
Potom se sami sebe tážeme na smysl našeho konání. Je nějaký?
A děláme to vůbec kvůli přátelům a blízkým? Nebo je to jen velká iluze a lež?
Nevím. Ale ať je důvod jakýkoliv, jsem tu.
Možná to jednou pochopím. Dnes to ale nebude.
Nebo už je zítra?


Jsou chvíle, jež by neměly být nikdy zapomenuty.
Jsou chvíle, které by neměly být nikdy zaznamenány.
Něco by nemělo být zapamatováno.
Někdo by neměl být vzpomenut.

Máš tušení, kdo je ten člověk po tvém boku?
Máš tušení, komu to ruku podáváš?
Díváš se do očí muži, jenž Tě zve na parket?
Odmítáš s úsměvem kamenným?
Kdo jsi? Kdo jsou oni?
Kdo chce druhého poznat blíž?
A kdo jen zneužít?
Kdo zadarmo pít?
A kdo jen nemá kam jít?
Nikdo nechce sám být.
Ale v davu jsme nejosamělejší.

Pod vlivem alkoholu,
pod rouškou tmy,
pod záštitou masy,
přestáváme se chovat jako lidé.
To je ta moderní doba.
To je ten současný svět.
V němž naše duše a srdce pomalu umírají.
Pro nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.